Pátek 27. dubna 2001

předcházející

Buďme zase nejlepší

Karel Hvížďala

Původně rakouský kulturista a později americký herec, který dvaatřicet let žije ve Spojených státech, chce v roce 2002 kandidovat v Kalifornii na guvernéra. Jmenuje se Arnold Schwarzenegger a je mu třiapadesát let.

Jeho jediná politická zkušenost je z doby předvolební kampaně George Bushe staršího, kdy mu pomáhal získávat voliče. Přesto odborníci soudí, že by jako uchazeč o tento post za Republikány mohl mít velké šance. Domysleme tento fenomén kreativně do konce i v českých podmínkách a položme si otázku, o čem tato skutečnost svědčí?

Zaprvé, že v dnešním mediálním světě je vnímán politik jako člověk s přidělenou rolí. Když Schwarzenegger zvládl role Terminátora, Likvidátora, vražedného kyborga, prostoduchého barbara i policisty, lidé věří, že zvládne i roli guvernéra. Scénář mu píší úředníci. On jen svěřené roli propůjčuje osobnost.

Zadruhé, nejdražší v dnešní společnosti je logo, jméno. To Arnold Schwarzenegger má a tudíž se do něj při volební kampani nemusí tolik investovat. Díky kandidatuře velice známého herce, který navíc zosobňuje pro část voličů i vítězství dobra nad zlem, nejen ušetří politická strana hromadu peněz pro svůj aparát, ale působí i hercův image.

Prostší volič bude věřit, že jeho síla bude ve skutečnosti působit stejně jako ve filmu, tak jako u nás věřila část lidí panu Chudíkovi, když hrál primáře v seriálu Nemocnice na kraji města a chtěla být od něj operována.

Zatřetí tento trend brzy dorazí i do Evropy, jak nasvědčuje reakce rakouského diplomata Hanse Janitsche, který vážně řekl, že Schwarzenegger má větší šance se stát příštím rakouským prezidentem, než kalifornským guvernérem.

Začtvrté, my jsme zase nejlepší: nejen, že jsme měli nejbezpečnější ochranu hranic proti slintavce a kulhavce, nejen že máme nejpřísnější zkoušky na řidičský průkaz, s kterými si nevědí rady ani univerzitní profesoři z oborů, kterých se zkoušená látka týká, ale my jsme si už v roce 1989 zvolili za prezidenta umělce. Rakušané o tom zatím jenom uvažují. Jsou až po nás.

Zapáté bychom jako první v této tradici mohli pokračovat a navrhnout další úsporná opatření: Třeba, že by se prezidentem stával automaticky hlavní hrdina nejsledovanějšího domácího televizního seriálu. Diváci by hlasovali volbou televizního kanálu. Tím by vlastně došlo k přímé volbě prezidenta.

Zašesté, kdyby každá parlamentní politická strana dostala automaticky přidělený jeden televizní kanál, který by měl takové pokrytí, které by odpovídalo procentuálnímu zastoupení té které politické strany v parlamentu, nový zákon o rozhlasovém a televizním vysílání by mohl mít jednodušší znění. Naši politici by byli spokojení, protože podle nich bychom měli nejobjektivnější a nejvyváženější televizi na světě.

Zasedmé by tato opatření vedla ke zvýšení jazykové gramotnosti v českých zemí, protože na takové televize by se nikdo nedíval a lidé by se rychle naučili cizí jazyky, aby se mohli dívat na německé, polské, francouzské a jiné pořady.

Zaosmé děti by měly na známkách svého oblíbeného hrdinu. Stačí jen otrocky nekopírovat všechno co přichází z EU a Ameriky.