Pondělí 23. dubna 2001

předcházející

Kouření ve velkém povoleno

Čestmír Klos

Tváří v tvář podchlazenému jaru se jen obtížně člověk srovnává s tím, co vědci už definitivně potvrdili: člověk svým tvrdošíjným spalováním uhlí, plynu a ropy posiluje skleníkový efekt a země se otepluje.

Dnes už se nemusíme strachovat jako naši otcové, že si spálíme všechny přírodní zásoby a nebudeme vědět jak dál. Teď se totiž problém s palivy jeví mnohem tvrději: kdybychom chtěli spálit jen ty známé zásoby, ohrozili bychom život na zeměkouli.

Rozumný svět usiluje o zpomalení tohoto nepříznivého trendu, ale ten největší znečišťovatel - průmysl Spojených států amerických - se tomu nehodlá podvolit.

Zapálit si na veřejnosti je ve Spojených státech čím dál větší problém. Zato elektrárenské komíny a automobilové výfuky právě dostaly od prezidenta George Bushe doložku nejvyšších výhod. Spojené státy se rozhodly neratifikovat Kjótský protokol a tím se vyvázat z vlastního příslibu snížit do roku 2010 emise oxidu uhličitého o 7 procent. Na rozdíl od občanů mohou uhelní a ropní magnáti v USA kouřit neomezeně.

Ne všichni ekonomové jsou však přesvědčeni, že toto sobecké rozhodnutí Americe opravdu pomůže. Už v roce 1997 vystoupilo na podporu kjótského procesu 26OO z nich s osmi nositeli Nobelovy ceny za ekonomiku ve svém středu.

Z největšího společného vystoupení ekonomů v dějinách vyplynul velice nadějný postulát: "Existují cesty, jak zpomalit klimatické změny, aniž by došlo ke snížení životního standardu." Jejich výzva šokovala svým závěrem: "V dlouhodobé perspektivě tato opatření produktivitu americké ekonomiky dokonce zvyšují."

Bushovi jde zřejmě víc než o dlouhodobou perspektivu o perspektivu čtyřletou - do příštích prezidentských voleb. A ve volbách se, jak známo, příliš neangažují klimatologové, ale uhelné a ropné společnosti. Nejlepší cesta, jak zaostat za konkurenty ze zbytku světa, kteří budou okolnostmi nuceni hledat ekonomicky nejprogresivnější technologie. Kromě zvyšování efektivity průmyslu poukazují experti i na snižování masivních dotací do těžby a do využití fosilních paliv, což žádoucím způsobem ušetří peněženky daňových poplatníků.

Bez vlivu ovšem těžaři nebyli ani za předchozí demokratické vládní garnitury. Jak jinak si vysvětlit, že "zelený" Al Gore, autor velice pozoruhodných ekologických knih, v kjótském procesu úplně vybledl a svou autoritou na summitech zaštiťoval klaunská vystoupení členů americké delegace? Poslední, haagskou konferenci loni v listopadu se Američanům podařilo svými fraškami zcela rozvrátit a vedoucí americké ekipy Frank Loy si za to vysloužil dort rozpláclý na své tváři z rukou zoufalé americké občanky.

Bushova snaha vystoupit z Kjótského protokolu, byť morálně nezdůvodnitelná, je možná čistší než nepovedené frašky ve státní režii a skýtá naději, že Američané na dalších konferencích přestanou ostatní obtěžovat destrukčními úmysly a jednání konečně povedou k cíli. Podle čerstvých zpráv se dosavadní američtí klimatičtí vyjednávači chystají "do penze" a na jaře do Bonnu už přijede jiná garnitura.

Budou Američané jen přihlížet, když nechtějí redukovat? Pro každý ze svých dosavadních sobeckých návrhů si vždy našli nějaké spojence, ochotné těžit výhody tu z velké rozlohy lesů, tu z prodeje a nákupu tzv. ušetřených emisí atd. Až nakonec vznikla silná skupina lobbistů, v níž byla Kanada, Japonsko, Austrálie Nový Zéland a stále častěji i Rusko. Jak se ti po velké blamáži svého mocného spojence zachovají?

Bez snahy největšího znečišťovatele se budou emise skleníkových plynů snižovat těžko. Zase bude mnohem lepší domluva. Svět bez neustálých amerických obstrukcí bude moci rychleji snižovat emise.

Jak dlouho však bude moci Amerika stát stranou, nebude-li chtít ztratit roli lídra celé zeměkoule?