Pondělí 19. března 2001

předcházející

Ráj na pohled

Čestmír Klos

Česká republika je jediným státem na světě, který uzákonil obecnou ochranu krajiny.

Široko daleko také máme nejvíc rozmanitých revitalizačních programů. Dalo by se čekat, že ta úcta ke krajině vychází z letité tradice: vždyť žádná jiná země ve své státní hymně neopěvuje svou krajinu jako "zemský ráj to na pohled".

Drsná skutečnost však mluví o opaku: Navzdory všem pokusům o revitalizaci nese naše krajina tolik stop po extenzivním socialistickém hospodaření, že v mnoha ohledech už ztratila svou opěvovanou rovnováhu.

Voda hučí

Na tisících hektarů voda nehučí po lučinách, ale tiše odplývá v drenážních trubkách. Vyschlý drn ještě může po dešti přežít, odvanutou přeschlou ornici však už žádný déšť na své místo nenavrátí. Přitom stále ořeme, kde se dá - o plných 30 % víc než je evropský průměr.

Z české krajiny po dvou vlnách kolektivizace zmizely nejen meze s rozptýlenou zelení, ale i polní cesty. Rozpínajícímu se automobilismu podlehly silniční aleje... Bory z naší hymny ještě šumí. Ale lužní lesy už moc ne, ty skoro zanikly.

Bory šumí

Z poslední velké rány lužním lesům, vykáceným kvůli Novomlýnským nádržím, jsme se ještě nevzpamatovali - a už se plánuje zánik posledních zbytečků luhů na Labi. U Děčína kvůli dvěma plavebním stupňům, u Poděbrad kvůli dálnici. Vstříc předpovídané stoupající průměrné teplotě, způsobené skleníkovým efektem, převažují v našich rovinách a pahorkatinách smrčiny.

Ty jsou však doma leda tak v chladných polohách Krkonoš - ale i tam chřadnou. O to víc budou trpět v nižších nadmořských výškách s očekávaným oteplením. Navzdory dvacetileté diskusi o potřebě výsadby přírodě blízkých, tedy smíšených či převážně listnatých lesů je na většině uměle zalesněných holin zase jen smrkové mlází.

Někdejší půvab severních a západních Čech proměnily v měsíční krajinu bezedné jámy po uhelných lomech - a kus dál obrovské výsypky hlušiny. Jediná generace tu vytěžila zásoby uhlí, které se tu ukládaly miliony let.

...zemský ráj

Snahu oživit tuto měsíční krajinu lesem či vinohradem by musel každý ocenit, kdyby zdejší rekultivátoři neztratili soudnost a pokoru k přírodě. Někteří jsou přesvědčeni, že tvoří lepší krajinu než tu, která zde byla před dolováním. Je sice zelenější než bývalá, pečlivě obdělávaná kulturní step. Jenže do mnoha desítek metrů převrstvená zemina není s to obnovit přirozený vodní režim. Je to zatím jen živá atrapa krajiny.

Na Karvinsku se propadá zemský povrch do nezaplněných důlních dutin, podzemím Podještědí stále kolují kyseliny obohacené uranem a kdyby se jejich umělý koloběh zastavil, hrozila by kontaminace největší naší zásobárny podzemních vod.

Dřív než bude pozdě

Smělé stavby zemědělské velkovýroby, které hyzdily krajinu už svou nepřiměřenou velikostí, teď bez dobytka a bez užitku chátrají - a jen trčí. Nekosené a nespásané louky pustnou. Naše kulturní, člověkem po staletí kultivovaná krajina se mění v nekulturní. Většině obyvatel je to jedno, protože jim chybí i pouhé povědomí, že krajina má hodnotu.

Soudobé tlaky na likvidaci české krajiny už nejsou tak plošné a soustředěné, ale zato směřují do mnohem citlivějších míst. Věnujme tomu pozornost dřív, než bude pozdě.