Pátek 16. března 2001

předcházející

Dobré rady

Alexandra Berková

Řečeno s mudrcem: svět je plný odpovědí, ale nejsou otázky. A opravdu: vědci se tu a tam sice otáží vesmíru, který také ihned odpoví - ale tady na zemi jako by měl každý ve všem jasno.

Ptá-li se už někdo, protože mu to velí profese, zaručeně nevnímá odpověď, je cele zaujat svou další otázkou. Čert ví, odkud se to bere - jestli zeslábl ten hlad po vědění, který udržuje lidstvo v chodu - anebo jsme dosáhli takového stupně dokonalosti, že již nám otázek netřeba?

Možná jsme přizpůsobováni od dětství: neptej se pořád, mlč a neotravuj! Pro slepičí kvoč! Rozhodně je velmi zřetelný posun od poznání k uchopení. A víc než touha po poznání vládne naší civilizaci urputná vůle po moci. Ovládnout někoho jiného, jiného člověka, jinou továrnu, jinou zemi.

Jako by se stalo samým vrcholem lidské existence ne budovat, ne vystavět - ale dostat pod kontrolu. Krotit nikoliv sebe, své vášne, své chtění a své strachy, ale jiné - vnutit svou vůli jiným - ovládnout je - vládnout - čím víc, tím líp! Čím víc toho ovládnu, tím větší jsem frajer!

Nechápu tenhle ideál - rozuměla jsem kdysi touze stát se hrdinou, idolem a bohem - ale bůh přece tvořil, hrdina za někoho bojoval a idol vyzýval k následování - ovšem s touhle touhou po moci je srovnatelný jen agresivní virus - a na tom nic přitažlivého nevidím.

Velikých změn lidstvo doznalo v prostředí zbožnění moci: ani dobré rady už nejsou, co bývaly. Přijmout radu dneska už není totéž, co přijmout dar: přijmout radu jako by znamenalo podrobit se druhému a přijmout jeho vedení.

Tady je zajímavé, že nevyžádané dobré rady souvisejí víc s povyšováním než s pomocí bližnímu - protože - a to je zajímavé - jsou jako povyšování více chápány než zamýšleny. Udělená dobrá rada muže být vedena sebeušlechtilejší snahou - presto bývá zprudka odmítána jako vměšování se do vnitřních záležitostí.

Jak vědí všichni rodiče dospívajících dětí, jak vědí všechny manželky nepraktických mužů, jak vědí všechny nejlepší kamarádky… A jsme u toho, komu není rady, tomu není pomoci; nejsem-li na příjmu, nejsem-li ochoten vnímat, odmítám-li pomocné ruce a vybírám si, jakého stébla se chytit, nejspíš se utopím. A znám mnoho tonoucích, kteří nepřipustí, že tonou, protože jim přece nebude nikdo nic říkat.

Oni mají jasno. Jim nebude nikdo radit… Protože v mocenském prostředí je pokora zaměňována za ponížení, ale ve skutečnosti znamená poznání a uznání vlastních mezí. A opakem je pýcha, dnes tak populární, a přitom směšná, protože znamená nic než císařovy nové šaty, neznalost vlastních možností. A tak jsou tonoucí, kteří se raději utopí, než by připustili, že vlastně neumějí plavat.

Ale pýcha o sobě tohle ví, a proto si dělá zadní vrata, aby bylo kudy a kam vyklouznout, až všechno pujde ke dnu. Ale to už jsme dál než u dobrých rad…

Je ješte jeden zpusob, jak zacházet s dobrými radami: vyslechnout je, poděkovat a nepoužité předat dál… se mi zdá, jako by bylo třeba bránit ženy před nimi samotnými. I takovému amatérovi, jakým jsem v této věci já sám, připadá, že s ochotou vycházet vstříc mužskému očekávání to některé zdejší ženy bohužel přehánějí.