Čtvrtek 19. dubna 2001

předcházející

S důstojností nejdál dojdeš

Jiří Dědeček

Téma politické důstojnosti se mi pro ranní přemítání dere na mysl jakoby samo už po několik týdnů, asi jak u snídaně poslouchávám zprávy. Téma se sice dere, zároveň však jako by v českých podmínkách nebylo vlastně o čem hovořit. Je to jako s mořem - nic takového u nás nemáme.

Podstatou skutečné vnitřní důstojnosti, lidské důstojnosti obecně, je podle odborníků dobré vědomí morálky, tak co tady s tím, že... A protože pravdivost přísloví "S poctivostí nejdál dojdeš" v politice ilustrují jenom vzácné výjimky, přemýšlím, co vlastně poctivost nahradilo...

Miloš Zeman měl na mysli určitě politickou důstojnost formální, vnější, důstojnost zdání, když onehdy na Nově v debatě s Petrem Pithartem prohlásil, že politik může být milován nebo nenáviděn, ale nikdy nesmí být směšný.

Celá naše rodina na ta slova smíchy vyprskla. Snad pro tu nadutost, s níž svou moudrost pronášel, snad proto, že se člověku na příkladu rychle a názorně vybavilo, co všechno ještě dobrý politik musí a co nesmí, pak také to s tím máslem na hlavě, a tak dále... Byla to zkrátka taková legrace, že lepší tady teď nevymyslím, a tak proti svému zvyku řeknu několik vět přímočaře a vážně.

Politik může být směšný. Je sice pravda, že žijeme ve světě, kde čím dál tím víc platí zdání a čím dál tím méně skutečnost, přesto však například politik usilující o pravdu může být směšný. Pro mnoho lidí je směšný už právě svým samotným sysifovským úsilím, navíc ale může nést další znaky směšnosti, jako například nepadnoucí kalhoty nebo nemoderní účes, tichý hlas nebo plaché vystupování na veřejnosti.

Jsou to koneckonců milé zdlišťující znaky svědčící o rozpačitosti nebo roztržitosti, jsou často komické, jejich nositel může svým voličům působit záchvaty smrtelného smíchu, přesto však jako politik na důstojnosti nijak neztrácí. My se mu sice občas smějeme, ale on se o to nijak nesnaží, má důležitější starosti.

Pak jsou jiní, kteří se snaží v každé větě, v každém gestu. Na ty je velmi smutný pohled - z jejich snahy o duchaplnost (jediné ze všech snah, které jim po zvolení zbyly) se postupem času stává křeč, z úsměvu škleb.

A tak nás nakonec rozesmějí, jenom když se jim bonmot nepovede.