Úterý 17. dubna 2001

předcházející

Kam směřuje genetika

Václav Pačes

O genetice se vždycky hodně diskutovalo, a to jak v laické veřejnosti, tak i mezi odborníky. Tato věda se nás totiž velmi dotýká.

Chceme vědět proč jsme podobní rodičům, rádi bychom dědili dobré vlastnosti, talent, hezkou postavu a rádi bychom nedědili nemoci a sklon k alkoholismu. Kromě toho je praktická genetika důležitým ekonomickým faktorem a pro mnohé dokonce koníčkem. Genetika byla v minulosti také zneužita. Vzpomeňme na Norimberské zákony a rasismus, na Trofima Lysenka a jeho "genetiku".

V posledních letech se o genetice diskutuje a píše zejména v souvislosti s klonováním organismů, s geneticky modifikovanými potravinami a s rozluštěním dědičné informace člověka. Mnozí se obávají zneužití znalosti dědičné informace jednotlivých osob a technik tzv. genového inženýrství. Jsou tyto obavy opodstatněné?

Strašák geneticky modifikovaných potravin je naprosto iracionální. Uvědomme si, že co je lidstvo lidstvem, každý den každá osoba spolyká s každým soustem tisíce cizorodých genů. Jíme hovězí maso, ale to se skládá z buněk a v buňkách jsou chromosomy a v těch je deoxyribonukleová kyselina, DNA, nositelka hovězí dědičné informace. Zatím, pokud vím, žádný člověk z toho, že spolykal hovězí geny, nezačal bučet. Pojídáme salát, tj. rostlinné buňky, v nichž jsou rostlinné geny a nikdo zatím nezezelenal.

Téměř veškerá lidská potrava je geneticky modifikovaná. Kukuřice byla původně nízká tráva. Banány měly zrníčka. I dnešní skot se zásadně liší od původního skotu, z něhož byl vyšlechtěn. Tyto změny v dědičnosti byly uměle navozeny a přesto se jaksi považují za "přirozené".

Dobrá, je pravda, že to čemu se dnes říká geneticky modifikované potraviny, vzniklo cíleným vsunutím (nebo odebráním) jednoho nebo několika málo genů do kulturní plodiny. Vsunuté geny pak zpravidla jsou z evolučně vzdálených organismů, například z bakterií. To je hlavní rozdíl od klasického šlechtění. Ale na první pohled je zřejmé, že při cílené obměně víme daleko přesněji, k jaké změně v organismu došlo.

Při klasickém šlechtění se kombinují stovky genů a o změnách, na které se nezaměřujeme/neselektujeme, nevíme nic. A mohou to být změny, které se negativně projeví v následujících generacích šlechtěných organismů a je pak těžké dopídit se, jaká je jejich podstata a jak k nim došlo.

Rozluštění lidského genomu mnozí považují za jeden z největších pokroků vědy. Ale hned je třeba dodat, že tak jako u jiných velkých objevů, i zde se jen postupně znalosti dědičné informace člověka začíná využívat v praxi, například pro zlepšení našeho zdraví. První důležitou oblastí aplikace genomiky je přesná diagnostika dědičných chorob v časných stádiích těhotenství.

Hodně se také mluví o identifikaci osob analýzou jejich DNA. Pracuje se na vývoji metod genové terapie, tedy náhrady vadných genů geny plně funkčními. Zatím to moc nejde - jsou třeba další výzkumy.

Budoucnost lidstva je závislá na bádání. Někdy se to zpochybňuje s poukazem na negativní vlivy například chemie, jaderné fyziky a dnes i genetiky. Ale zkusme si představit jak bychom bez aplikací výsledků zkoumání přírody žili. Nejen žádný penicilin. Také žádné domy, žádné šaty, žádné pravidelné jídlo.