Úterý 10. dubna 2001

předcházející

Staré stromy

Břetislav Rychlík

Slíbil jsem, že nebudu psát fejeton o čtyřkoalici, ale o jaru. Jaro se projevovalo od svého prvního dne víc v touhách novinářů než činy.

Jiří Peňás v Týdnu cituje George Orwella a jeho Zamyšlení nad žábou obecnou z roku 1946, kde Orwel pozoruje každé jaro chování k životu probouzející se žáby. A v Bílých Karpatech nedávno kolem padal sníh. Až v neděli začalo slunko pálit. Jaro hned vyslalo řadu signálů, na které se těšíme.

V prvé řadě se nám v Javorníku vždy přijde představit na ořech pod okny skupina čtyř veverek. Letos přiskákaly pouze dvě, myslel jsem si, že ty staré nepřežily zimu, pak jsem v sádku nad "Majtánovým mlýnem" uviděl starou veveřici líně ležet na tenké větvi trnky. Mohli jsme s Juliánou přijít blíž než jiný rok. Znuděně se po chvíli přesunula na vzdálenější stromy a oddávala se nicnedělání hodnému filosofa.

Kalvíni vycházeli z modlitebny, poslední postní neděli je kostel dopoledne i odpoledne. Javorničané jsou uprostřed vlastní protestantské církve jakýmisi věčnými disidenty. Zrovna v tom mlýně pod námi se v časech násilné rekatolizace scházeli k tajným nočním motlitbám. Ta nedůvěra jim už po tolerančním patentu zůstala. Stejně jako naší staré veverce, kterou nadšená Juliána nakonec dohnala k dalším přesunům do spleti větví v hloubce humna.

Kopánkami, tak se jmenuje ona část Javorníka s kdysi nejchudšími chalupami postavenými v kopanici z nepálených cihel, kamení a blata, přicházela Monika a podávala mi telefon se zprávou, že čtyřkoalice je nemožná. Souhlasil jsem a pozoroval datla, který měl tolik barev jako čtyřkoaliční dort, jenomže byl užitečnější.

Na kole přijížděl místní lokálkář okresního tisku, svářeč a zpěvák Antonín Vrba. Nesl mi přečíst svůj odvážný článek o nesmyslném pojmenování nově otevřeného hraničního přechodu v bývalé legendární osadě Javorník u Sabotů. Toto více než třista let katastrální území Javorníka pojmenovali nějací vládní úředníci jako přechod Velká nad Veličkou - Vrbovce.

Místní starosta je rozhořčen. Přišli o osadu, do které léta investovali peníze na kanalizaci, osvětlení, obchod. Přišli o řadu pozemků, polí a ještě se ten slavný přechod jmenuje po nejbližší velké obci, konkurenční Velké nad Veličkou. Vrba Antonín je odhodlán to tak nenechat, byť je rodem i usazením Veličan.

Schválil jsem mu to, neboť si myslím, že novinář musí mít v sobě elementární cit pro spravedlnost v zdánlivých maličkostech, bez nichž není slušných postojů k nepravostem v celé společnosti. Na potvrzení mé podpory vypili jsme dvě slivovice. Antonín potom vyptal si ještě jednu, neboť na Horňácku jsou do páru tři a odhrčel na kole do rodné Velké.

V naší zahradě přemítal jsem platonicky o rozšíření trnkových stromů, které bych rád vyměnil za letní jabloně, z nichž mají užitek akorát vosy. Ale jakýsi důvod k jejich vysazení museli ti lidé před námi mít. Zahrada má skladbu zajišťující trvalý přísun plodů od léta do jara. Od letních jabloní přes třešně, višně, hrušky až po modré stromoví.

Letos mi daroval přistěhovalec z Boršic u Blatnice, brankář místního fotbalového týmu Josef řečený "Alan", mladý stromek špendlíku. Uvidíme, jak se ujme; staré stromy s větvemi pokřivenými karpatským větrem takřka za neděli vyhnaly pupence. To mne dojímá a cítím hluboký obdiv k jejich obětavému údělu. Rok by to nemusel být špatný.

Kdoví, proč si jenom ta čtyřkoalice myslí, že její staré stromy ponesou ještě nějakou úrodu?