Sobota 31. března 2001

předcházející

Obrana gramatiky

Josef Lédl

Nedávno se mi shodou okolností dostalo do rukou několik diplomových prací. Lišily se svými tématy, myšlenkovou úrovní i zpracováním. Jedno však měly společné: byla v nich spousta pravopisných chyb.

I v novinách, ba i v knihách je dnes možno narazit na neshodu podmětu s přísudkem, nesprávnou předponu nebo jiný prohřešek proti gramatice českého jazyka. A to je obzvlášť zarážející a alarmující - jde tu přece o lidi, kteří se psaným slovem živí!

Nepamatuji se, že by se kdy moje maminka, takto absolventka obchodní akademie, dopustila ve svých písemných projevech nějaké chyby, a moje babička, absolventka pěti tříd obecné školy, jakbysmet.

Říká se, že nižší úroveň pravopisu je prý dána tím, že lidé dnes méně čtou. Ale výše zvolené příklady tohle vysvětlení usvědčují z omylu. Studenti, novináři a překladatelé přece čtou neustále. Nic jiného jim nezbývá, chtějí-li dostát povinnostem svého stavu. Takže v čem to vězí?

Jel jsem jednou ve vlaku s vysokoškolákem, studentem nějakého přírodovědného oboru. Mluvili jsme o všem možném, až jsme narazili i na češtinu. "Já bych pravopis prostě zrušil," prohlásil onen mladý muž s rozhodností.

Když jsem se ho poněkud zaraženě zeptal, jak že si to představuje, opáčil: "Nechal bych jen jedno i, ať si každej píše, jak chce, hlavně, když to dává smysl." Namítl jsem, že by takhle zrušil i celou dosavadní českou literaturu. Na to zřejmě nepomyslel, ale nezdálo se, že by na něj tahle námitka udělala větší dojem.

Jak jsme se tématem zabývali dále, najednou jsem s údivem pochopil, že považuje gramatiku za souhrn zcela svévolných pravidel bez jakékoliv logiky a vnitřní spojitosti. O etymologii nikdy neslyšel a samotný pojem mu byl neznámý.

Začal jsem mu tedy vyprávět o tom, co John Ruskin případně nazval "šlechtictvím slov" - jak se slova vyvíjela, přijímala, měnila a ztrácela významy, jak je i strohý technický jazyk plný metafor, jak je současný pravopis ovlivněný vývojem fonologického systému atd. Patrně ho to zaujalo, protože kladl zvídavé otázky a nakonec k mé veliké radosti svůj projekt zrušení pravopisu odvolal.

Podle průzkumů prováděných na základních i středních školách, patří dnes čeština mezi nejméně oblíbené předměty. Snad je to mimo jiné dáno i tím, že "šlechtictví slov" se žákům a studentům zamlčuje. Neříká se jim, že každé slovo v sobě nese více či méně zjevně všechny významy, které na své pouti světem za staletí nasbíralo.

Kdyby tomu tak nebylo, bylo by překladatelství strašně jednoduchým řemeslem a v současné době by i romány a básně dávno překládaly stroje. Neříká se jim, že gramatická pravidla se snaží (tu lépe, tu hůře) odrážet právě tento stav věcí. Říká se jim co a jak, neříká se proč.

A tak si myslím, že nejde ani tak o neznalost, jako spíš o odmítání gramatických pravidel. Je totiž docela dobře možné, že úroda pravopisných chyb je jedním z projevů obecné krize autority. A tady už nevystačíme s nějakými pravidly.

Spíše je třeba, jak píše nad jiné povolaný znalec naší mateřštiny Pavel Eisner, prožívat češtinu vědomě a soustředěně. A pokračuje: "Řekněme si, že se takové prožívání každému vyplatí. Nepřímo pak i jí, češtině."