Středa 28. března 2001

předcházející

Bezprizorný

Ladislav Verecký

Končí už doby, kdy měl v novinách každý redaktor svůj stůl a na něm svůj počítač. Vydavatelé jsou rezolutní: je třeba snižovat náklady.

Argumentují tím, že v systému, kde platí rovnice jeden redaktor rovná se jeden počítač, vždy určité procento kompjútrů zahálí, protože je příslušný novinář buďto v terénu, nebo nemocný, nebo se fláká či sedí na poradě, případně obojí.

S takovou by prý stačilo, kdyby byly redakční prostory zhruba poloviční, a totéž by platilo o počtu stolů a počítačů v redakční síti. Ba ne, tak dvě třetiny současné rozlohy redakce byly by potřeba, protože by přibyla jakási garáž, kde by měli redaktoři zaparkované jakési pojízdné penály či spíše kontejnery, v nichž by měli uložená svoje fidlátka.

Když by takový redaktor přišel do práce, vytlačil by svůj kontejner z hangáru a křižoval by kanceláře. Jakmile by spatřil volný stůl, zabrzdil by, rozložil by si na něm svoje propriety a jal by se pracovat.

Nejsem si tak docela jist, zda by tato praxe nevedla k nezanedbatelnému množství kolegiálních etud na téma jedné z Mládkových písní, kde se zpívá: Koukejte vycouvat, já před váma tu dávno byl, nechtějte, abych se na vás rozzlobil... Ale budiž.

Také přesně nevím, co bych si tak do kontejneru dal. Asi pár slovníků, nějaké poznámky, snad i bibli svatou - to kvůli citacím. Přesto se snažím představit si, jaké by to asi bylo, až bych za popsaných pořádků přišel do práce.

Vyjíždím z hangáru se svým krámkem jako nějaký mediální párkař a koukám, kde se upíchnu. Zahýbám vlevo. Mám smůlu. První místo je obsazené. Vidím jen shrbená záda sekretářky Ireny. Tak tohle bude na dlouhé lokte. Telefonuje totiž mamince a přitom mailuje dceři.

Typická představitelka sendvičové generace. Za těch dvacet let, co se bláhově snaží utajovat soukromý charakter svých nekonečných hovorů co možná nejtěsnějším semknutím rtů, stal se z ní dokonalý břichomluvec.

Jedu dál. Další stůl okupuje kolega Rydl a prohlíží si oficiální internetové stránky kanadskoamerické hokejové ligy, konkrétně statistiku úspěšnosti střelby u nováčků. Naivní vydavatel... Jak si jen mohl myslet, že redaktor dnes dokáže relaxovat bez firemních telefonů, internetu a elektronické pošty.

Co kdybych zkusil vyjet do třetího patra? Jenže u výtahu dochází ke kolizi s kolegou Tučkem, který měl stejný nápad. Jedno je jisté: oba se do zdviže nevejdeme. Radši si to zatím představovat nebudu. Ale dožiju-li se éry osobních kontejnerů, rozhodně si do toho svého pro všechny případy uložím i placatici s kořalkou.