Úterý 27. března 2001

předcházející

Napomahač

Petr Skoumal

Musím vám hned na začátku říct, jak jsem rád, že nemám žádného ředitele. Nebo přesněji, že nemám ředitele, u kterého by si na mě mohl pan Kučera stěžovat. Protože taková stížnost ze strany velevýznamného místopředsedy mediální komise českého parlamentu, to není jen tak.

Znáte to, zvedne takový činovník telefon, vydá pokyn a jaký jsi byl holoubku. Tak proto jsem rád, že nemám žádného ředitele. Jsem totiž OSVČ, pokud nerozumíte osoba samostatně výdělečná, a na takovou si těžko stěžovat.

Šel jsem ve své pýše dokonce tak daleko, že jsem si nechal vytisknout vizitky s titulem selfdirector. Takže ten pan Kučera, nemajíc ani mého nadřízeného neřku-li domovní důvěrnici, mohl by si stěžovat leda tak mně samotnému. A to by si moc nepomohl.

A teď konečně k tomu, co pana K. rozčiluje k nepříčetnosti a pudí ho k oněm stížnostem u nadřízených. Když totiž o něm někdo veřejně říká, že za komunistů vykonával činnost, která se rozhodně nedá označit za slušnou. Zabýval se totiž psaním tak zvaných odborných posudků na texty různých hudebních skupin a ve skutečnosti dělal poskoka ideologickým tajemníkům.

Nevím kolik takových posudků napsal, ale je celkem jasné, že člověk dbalý své pověsti, takové věci nedělal. Je už asi jedno jestli těch posudků byly stovky, jak se píše v novinách, nebo desítky, jak se ohrazuje pan poslanec. Ta obhajoba je asi tak vtipná jako když přistižený chmaták vykládá, že neokradl celou tramvaj, ale jenom ty dvě babičky u dveří.

V životopisu pana poslance se lze dočíst, že ho po roce 1970 vyhodili z rodné komunistické strany. Takových bylo mnoho a řada z nich zatrpkla a nikdy to svým bývalým soudruhům nezapomněla. Dokonce i k disentu se někteří přihlásili. Ne tak náš pan K.

Když nemohl budovat komunismus v prvních řadách rozhodl se pomáhat i na daleko skromnějším postu lektora. A soudě dle některých televizí indiskrétně zveřejněných posudků, pomáhal zdatně. Rozhodně ho nepodezřívám, že za to bral nějaké velké peníze. Dělal to asi spíš z přesvědčení a to je třeba kvitovat s uznáním.

Mimochodem končiny, kde pan K. působil, byly v osmdesátých letech mezi rockery i folkaři vyhlášeny jako místo, kam není radno jezdit. Mohli jste si být téměř jisti, že po vystoupení v tomto kraji bude následovat nějaké udání.

Pan poslanec se hájí chabým argumentem, že sám nic nezakazoval, jenom čas od času nějakou píseň nedoporučil. Tváří se jako kdyby nevěděl, že v oněch letech něco nedoporučit znamenalo totéž co zakázat. Pro pana K. by se asi nejlépe hodilo označení napomahač.

Takových napomahačů jsem za svoji hudební kariéru zažil řadu a kdo ví, kde je jim dnes konec. Většinou asi neměli tolik štěstí a hlavně drzosti jako náš pan K. Dnes už se texty písniček neschvalují, každý si zpívá, co ho napadne. A pan Kučera musí trpět.

Snaží se nám teď v parlamentu vymyslet nový mediální zákon a vzhledem k jeho kvalifikaci to bude jistě zákon výborný. Ale stejně jsem moc rád, že nemám žádného ředitele, u kterého by si pan K. na mě mohl stěžovat. Je to přece jen velké zvíře. Jaké to nechť si každý doplní sám…