Čtvrtek 8. března 2001

předcházející

Radost má přednost před smutkem

Leo Pavlát

V noci z 8. na 9. března 1944 byl v plynových komorách Osvětimi vyvražděn rodinný tábor českých Židů. Během několika hodin zahynulo 3792 židovských mužů, žen a dětí z Čech a Moravy, došlo k největší hromadné vraždě českých občanů za celou okupaci.

Ta událost se stala před 57 lety. Je u nás zvykem, že jizvy minulosti se připomínají jen při "kulatých výročích", pokud ještě někoho zajímá, co se stalo před více než rokem. Jestliže přesto o oné masové vraždě mluvím i teď, kdy ji od současnosti nedělí zaokrouhlené desetiletí, činím tak ze dvou důvodů.

Především: zločin, kterého se nacisté v březnu 1944 dopustili na českých Židech, je do značné míry symbolem tragédie, jež za války postihla židovskou část obyvatel této země. Česká republika nezařadila zvláštní vzpomínku na svých více než 80 000 obětí šoa do kalendáře významných dní. Stojí za zmínku, že jsou země s citlivější historickou pamětí, kde takový den mají.

Je zde však ještě jeden důvod, proč právě dnes mluvím o vyvraždění rodinného tábora českých Židů před 57 lety. Podle hebrejského kalendáře tehdy katanské dílo začalo s počátkem 14. dne měsíce adar, jenž je zasvěcen židovskému Svátek losů - Purim.

A také letos, teprve podruhé od té doby, dochází k takovéto shodě kalendáře občanského a židovského: jako v roce 1944, tak i v roce 2001 svátek Purim 8. března večer začíná a 9. března večer končí. Je to zvláštní souvislost.

Svátek Purim, navozený událostmi biblické Knihy Ester, je nejveselejším židovským svátkem. Důvod je zřejmý: Purim připomíná záchranu Židů od zkázy, kterou pro ně před více než 2000 lety osnoval v perské říši nenávistný královský rádce Haman.

Ten, jak praví Bible, chtěl "vyhladit, povraždit a zahubit všechny židy od mládence po starce, děti i ženy v jednom dni." Haman pro své účtování určil datum losem. O mnoho staletí později nacisté - výsměšně a zlovolně - zvolili pro svůj zločin na českých Židech ten samý den. Na rozdíl od Hamana uspěli a den vyhrazený židovskou tradicí radosti a veselí z přestálého nebezpečí proměnili v triumf smrti. Pokoření Židů se tehdy zdálo úplné.

Dnes, s odstupem téměř 60 let od tragédie, kdy židovský a občanský kalendář opět svedl dohromady den vraždy a svátku, je však jasné, že pokračovatelé Hamana nezvítězili. Jistě, lidské dějiny nejsou pohádka: zlo není nikdy úplně poraženo a v boji s ním se strašně platí.

Proto letošní Purim českých Židů bude prodchnut vzpomínkou na umučené z rodinného tábora, ale přesto v souladu s tradicí zůstane především svátkem veselým: radost má přednost před smutkem. Je v tom naděje lidu s dlouhou pamětí, a nejen pro ty, kdo Purim slaví.